Psycholog Barry Schwartz se zaměřuje na klíčový princip západních civilizací: svobodu volby. Podle Schwartzova úsudku nás možnost vybírat si činí nikoli svobodnějšími, ale paralyzuje nás; nejsme šťastnější, ale naopak méně spokojení.
Z vystoupení:
„1) Oficiální dogma všech západních průmyslových společností. Toto dogma zní následovně: pokud chceme maximalizovat blahobyt našich občanů, dosáhneme toho maximalizací osobní svobody. Odůvodněním je jednak to, že svoboda sama o sobě a ze sebe je dobrá, hodnotná, cenná, nutná k tomu, aby mohl člověk být člověkem. A protože když budeme mít svobodu, každý z nás bude schopen jednat podle sebe a budeme dělat věci, které povedou k našemu většímu blahobytu. A nikdo nebude muset rozhodovat za nás. Maximalizace svobody dosáhneme tím, že maximalizujeme možnost výběru.
2) Čím více možností na výběr lidé mají, tím mají více svobody, a čím více mají lidé svobody, tím mají více blahobytu.
3) V jednom supermarketu je k dostání 175 dresingů, pokud do toho nepočítáme 10 různých extra panenských olivových olejů a 12 balzamikových octů, které si můžete koupit a namíchat si vlastní dresing nebo zálivku, pokud by vám náhodou žádný z těch 175 nevyhovoval. Takhle tedy vypadá supermarket. A pak jdete do obchodu s elektronikou a chcete si postavit domácí hi-fi systém — reproduktory, CD přehrávač, magnetofon, rádio, zesilovač. A v tomhle jednom obchodě s elektronikou mají tolik různých nabídek, že bychom z nich mohli nakombinovat 6,5 milionu různých systémů — jenom z toho, co mají v tomto jednom obchodě.
4) Ve zdravotnictví — ve Spojených státech už neplatí, že přijdete k doktorovi a doktor vám poví, co máte dělat. Místo toho přijdete k doktorovi a doktor vám řekne: „No, mohli bychom udělat A, ale taky B. „A“ má tyhle výhody a taková rizika, „B“ má takovéto výhody a tato rizika. Co chcete dělat?“ A vy řeknete: „Pane doktore, co bych si měl vybrat?“ A doktor na to: „A“ má tyhle výhody a rizika, „B“ má takové výhody a rizika. Co si vyberete?“ A vy se ptáte: „Pane doktore, co byste si vybral, kdybyste byl na mém místě?“ A doktor odpoví: „Ale já nejsem na vašem místě.“Výsledkem je to, čemu říkáme „nezávislost pacienta“, což zní jako dobrá věc. Ale ve skutečnosti jde jen o přesouvání břemene a odpovědnosti za rozhodnutí z někoho, kdo má nějaké znalosti — konkrétně doktora — na někoho, kdo nic neví a je téměř jistě nemocný a tím pádem není ve zrovna nejlepší kondici pro rozhodování — tedy na pacienta.
Když se nám podaří překonat paralýzu a rozhodneme se, jsme nakonec méně spokojení s výsledkem své volby, než bychom byli, kdybychom se rozhodovali mezi méně možnostmi.K tomu existuje několik důvodů. Jedním je, že s tolika různými dresingy na výběr, když už si jeden koupíte, a on zrovna není skvělý -je snadné si představit, že kdybyste se bývali rozhodli jinak, udělali byste lépe. Takže se stane, že kvůli této imaginární alternativě litujete volby, kterou jste provedli, a tato lítost odebere kousek z uspokojení nad tím, jak jste se rozhodli, i kdyby to rozhodnutí bylo dobré.“
Tímto tématem jsme se již před časem zabývali. Vzpomínáte si?
To co činí náš racionální mozek tak silným – možnostní myšlení, srovnávání, porovnávání, vyhodnocování, kompilace, systematizace a podobně, jej dělá současně i velmi zranitelným. Je třeba si vždy uvědomit, jak je vlastně nakonec dobře, že z přibližně 30 tisíc rozhodnutí, které denně uděláme, jsou jen 2% pod vlivem velkého mozku. Vždyť bychom se možná jinak ani nedokázali rozhodnout, zda máme jít nejdříve jíst nebo pít, nebo dokonce vylučovat. Intuice, pudy nebo emoce budiž pochváleny.
Barry Schwartz (* 1946) je americký sociolog a psycholog. Schwartz je profesorem na Swarthmore College v USA. Publikuje často výsledky svých výzkumů v New York Times. Proslavily ho například jeho testy inteligence analyzující roli vizuální percepci v inteligenci. The Paradox of Choice: Why More Is Less, Ecco, 2004.